Záporové pažení (tzv. berlínské) je metoda dočasného pažení stěn stavebních jam nad hladinou podzemní vody. Toto pažení se skládá ze zápor, pažin a případně z kotev provedených přes ocelové převázky.
Zápory jsou prvky z válcovaných ocelových profilů, které jsou do horniny osazeny buď do předhloubených vrtů, nebojsou zaberaněny (zavibrovány) pod úroveň budoucího dna stavební jámy. Jako zápory se nejčastěji používají profily I,2 x U či jejich svařence nebo profily HEB. Při osazování zápor musí být dodrženy jejich vzájemné vzdálenosti navržené dle statického výpočtu (obvykle 1,8 až 2,5 m), jejich svislosti orientace při osazení. Zápora osazená do vrtu se fixuje betonem nižší pevnostní třídy v hloubce pod úrovní dna budoucí stavební jámy a zásypem stabilizovaného materiálu až do úrovně stávajícího terénu. Má-li být zápora po skončení své funkce z vrtu vytažena, musí být ošetřena proti přilnutí betonu.

Pažiny tvoří výplň mezi záporami. S postupujícím výkopem stavební jámy se pažiny vkládají mezi zápory. Jejich účelem je vytvořit stěnu odolávající zemnímu tlaku. Pažiny jsou nejčastěji dřevěné - z kulatiny nebo hraněného řeziva,použity mohou být však i ocelové pažiny. Pažiny se klínují dřevěnými klíny proti přírubám zápor, aby se dosáhlo jejich plného kontaktu s paženou zeminou. Průběh zemních prací a vlastního pažení musí být koordinován tak, aby odtěžením vzniklá stěna stavební jámy nebyla ponechána bez pažení a) po dobu delší, než určil projekt, b) na větší výšku, než určil projekt. Prostor vzniklý mezi pažinami a stěnou výkopu musí být ihned po nasazení pažin zasypán vhodným materiálem,aby byl zaručen kontakt pažicí konstrukce s rostlou zeminou za pažením, a nemohlo tak dojít k poklesu nebo se sutí stěny výkopu, který by ve většině případů způsobil i poškození sousedních objektů.

Postup při realizaci záporového paženístavební jámy
1a) vrtání a osazování zápor;
1b) odtěžení na 1. kotevní úroveň; postupné osazování pažin; odvrtání, osazení a napnutí kotev;
1c) pokračování v těžbě na 2. kotevní úroveň; postupné osazování pažin; dotěžení na základovou spáru; dokončení osazování pažin.

'

Stabilita záporových stěn, zvláště u hlubších výkopů, je zajištěna kotvením. Pro tento účel se používají pramencové horninové kotvy, které se osazují přes převázky. Jsou to obvykle nosníky z ocelových profilů, které zpravidla přesahují dvě i více zápor a tvoří opěrnou konstrukci pro hlavy kotev. Jiný způsob zajištění stability záporového pažení představují rozpěry, které bývají provedeny z ocelových rour. Pažicí konstrukce se rozpírá většinou v rozích a výklencích, kde by realizace kotvení byla obtížná.

Stále častější jsou požadavky projektantů a investorů na demontáž záporového pažení po skončení jeho funkce.

Demontáž probíhá ve dvou fázích - nejdříve jsou za mimořádných bezpečnostních opatření deaktivovány kotvy a odstraněny převázky, poté jsou po dokonalém zásypu prostoru mezi záporovým pažením a vestavěným objektem vytaženy ocelové zápory. Pro vytahování zápor se většinou používá vibrační beranidlo, které záporu uvolní. Pažiny v převážné většině případů z výkopu demontovat nelze a zůstávají trvalou součástí zásypu objektu. V poslední době je s úspěchem používán i způsob kotvení záporových stěn se zapuštěnými převázkami, kdy ani hlava kotvy nepřesahuje vnitřní líc pažení. Tento způsob umožní provést na záporovém pažení nepřerušovanou rovinnou vrstvu stříkaného betonu, čímž je vytvořena vhodná plocha k položení vnější izolace budoucího objektu.

Kombinované kotvené pažení tvořené ve spodní části podzemní
monolitickou stěnou a v horní části klasickým záporovým pažením